Tento blog je AUTORSKÝ kopíruj s ikonou. Najdeš ji v menu :)

Klidně všem hlásnu, ale pouze pokud napíšete do REKLAM jinak nereaguji.
Prosím jukněte na můj e-shop: http://ab-shop.blog.cz

Květen 2011

Všecko se sype jako domeček z karet

14. května 2011 v 10:41 | Andynka |  Slepičí kdáky aneb vylévám si srdíčko
Ahoj brouci.
Předem vám chci říct, proč ted na blog moc nechodím. Důvodem je to, že ted chodím na praxi do lékárny a přijíždím domů urvaná až večer a to opravdu nemám ani tu nemenší chuť ještě vymýšlet co napíšu na blog. Proto také zaostává má rubrika Zamyšlení nad...

Ale proč jsem sem přišla.
Trápí mě hodně věcí a už sem z toho celkem docela dost zoufalá.
S řítelem to nějak nevychází a naši rodiče nám to vše ještě více ztěžují...
Už to nezvládáme ani jeden bojovat o náš vztah.... proto nám nejspíš hrozí konec...
Je hrozně těžký opustit toho koho miluješ, protože musíš a protože to bude pro oba nejspíš lepší.
Je těžké někoho opustit po 3,5 letech vztahu :(
Nevím....
Dál tady je moje už dnes bývalá kamarádka ( je to přítelova sestra).
Z ničeho nic se před 14 dny začala chovat jako pubertální kráva... nevím co se jí stalo, ale co vím jistě je to, že mě nenávidí. Ale já za ní nepoběžím, nebudu se omlouvat za něco co jsem neudělala. Jen mě to prostě štve... Všecko a všichni jsou proti mě... Tenhle život stojí za starou bačkoru a vy věřte nebo ne to je jen na vás. Jsem strašně smutná a zároveň naštvaná na celej tenhle nespravedlivej svět... Na svět který hodným lidem, kteří si zaslouží mít víc, nedá nic zadarmo a těm kteří mají všechno na co si vzpomenou dává vše po čem by kdy mohli ještě zatoužit :( já už nemůžu...
Nezvládám žít takovýhle život plný strastí... ničí mě to....

Rozumy v hájích...

1. května 2011 v 23:19 | andy |  Slepičí kdáky aneb vylévám si srdíčko
Ahoj!

Tak si tak přemýšlím o jeho činech. Je to zvláštní pocit, který mám... Je divný a děsí mě. Jde o to, že máme v červenci jet na mácháč s naší společnou kamarádkou. Ale já se toho bojím. Jen já a on víme, jak to s těma holkama má. Achjo. Teďka momentálně nemele o ničem jiným, než o tě dovolené a nebo alespoň o tom, aby už byl červenec. Jo ta holka je mladší, ale je v pohodě, bavím se s ní i já. Jenže nemůžu si pomoct v jedné myšlence. A to v té, že mám pocit, jakoby se ten můj moula do té holky pomalu zamilovával. A věřte mě, nikdy to u něj nebylo složitý se zamilovat. Achjo... Bojím se té dovolené, bojím se, že tam pojedeme jako pár a zpět jako nepřátelé. :( Tísnivý pocit mám. Jako chci na tu dovolenou s ní jet, říkám si, a co když to bude v pohodě a bude sranda? Možná jsem přecitlivělá, možná vymýšlím nesmaslné hororové scénáře... Ale ten kdo mě zná, tak ví proč se bojím a proč jsem taková jaká jsem... A ten kdo mě nezná?? Ten mě asi nikdy v životě nepochopí. Já se trápím se spoustou věcí. Vím, není to dobře, ale od té doby, co mi umřel táta jsem taková... Jiná. Raněná. Citlivá a ublížená. Nevím, možná jsem prostě jen pitomá kráva co hraje na city. To nikdo neví, bohužel ani já.

Píšu vám to se, protože už to nemám komu říct. Můj přítel mě neposlouchá a když, tak se kvůli tomu většinou pohádáme. Můj rozum zdá se být v koncích....